V létě 1940 po jarním přívalu vody, který poškodil dostavující se hráz začíná se nová Brněnská přehrada znovu napouštět. V jarních měsících roku 1941 po napuštění přehrady brázdí hladinu hladinu jezera pouze dvě plachetnice: NĚVA Jaroslava Dřeva a Olympijská Jola Jana Nároka. Objevují se také oplachtěné pramičky a kánoe.

Během roku 1942 lze zaznamenat zvýšený ruch, lodní park se pomalu rozrůstá. K amatérsky postaveným lodím se přidružují dvě plachetnice zakoupené v Praze a postavené loďařskou firmou. K břehům jezera přicházejí členové Českého veslařského klubu v Brně, členové zakázaného Sokola Brno 1, vodáci, skauti, členové klubu českých turistů a pod. Společný zájem je zcela zákonitě a v relativně krátkém čase svede k prvním setkáním.

V roce 1943 pak skupina asi 30 osob a s počtem 20 plachetnic vytváří základ spolkového života tím, že neformálně zvolí za předsedu Jana Kráčmara, za kapitána Jaroslava dřevu a jednatele Čestmíra Sobka. Oficiálně však toto společenství nebylo protektorátními úřady schváleno.

Pořádají se také první závody. Vzniká první závodní komise, která se pyšní názvem soudcovský sbor. Pořídí se startovací stožár s proutěným košem a vyrobí se dřevěné bójky.